O mikrobiomu

Co je mikrobiom? 

Mikrobiom je pojem, který se v současnosti používá ve dvou významech. 

Genetická definice ho vymezuje jako soubor genů všech mikroorganismů přítomných v určitém prostředí (například v lidském střevě, na kůži, v ústech, nebo třeba v celém lidském organismu). Ekologická definice, popisuje mikrobiom jako charakteristickou mikrobiální komunitu, která obývá určité prostředí s typickými fyzikálními a chemickými podmínkami. V tomto významu ho lze zaměnit s pojmem mikrobiota. 

Co je mikrobiota? 

Termínem mikrobiota (dříve mikroflóra) označujeme mikroorganismy (bakterie, archaea, mikromycety, viry, prvoky), které obývají nějaké definované prostředí. Mluvíme-li o mikrobiotě, máme vždy na mysli živé mikroorganismy, zatímco mluvíme-li o mikrobiomu, může být význam variabilnější ve smyslu genetickém nebo ekologickém.

Jak je definován zdravý mikrobiom? 

Nejsprávnější definice je, že “je to takové složení mikrobiomu jedince, které je v dobré shodě s jeho genetickým nastavením, imunitním systémem a životním stylem a udržuje všechny funkce ve fyziologickém rozmezí”. V praxi to znamená, že u každého jedince je složení mikrobiomu jiné. Často se uvádí, že mikrobiom každého jedince je unikátní stejně jako otisk prstu. 

Dokážeme definovat, jaké změny v mikrobiomu jsou špatné, nezdravé, jaký mikroorganismus je nežádoucí. Zdravý “fyziologický” mikrobiom ale definovat zatím neumíme. 

Všeobecně platí základní pravidlo, čím rozmanitější a pestřejší, mikrobiom je, tím je daný jedinec zdravější. Zdravý mikrobiom=pestrý mikrobiom.

Kdy mluvíme o dysbióze? 

Dysbiózou nazýváme stav, kdy je vzájemně prospěšná rovnováha mezi mikrobiotou a jejím hostitelem narušena, tedy stav, kdy mikrobiota (mikrobiom) přestává plnit své dosavadní funkce v tomto prostředí. Dysbióza byla pozorovaná v souvislosti mnoha onemocněními ať už jako následek nebo jedna z příčin těchto onemocnění.

Nejběžnější příčinou dysbiózy je užívání antibiotik. 

Až 70% imunitních buněk sídlí ve střevě, které je tak považováno doslova za centrum imunity. Mikrobiota podmiňuje imunologickou rovnováhu, umožňuje efektivní imunitní reakce a brání kolonizaci patogenními mikroorganismy.

Zdravý mikrobiom je pro svého nositele velice prospěšný. Chrání ho před infekcemi, napomáhá mnohým metabolickým procesům v těle, pomáhá modulovat imunitní systém. Ovlivňuje naši psychiku, je zodpovědný za zdraví ledvin, jater nebo kardiovaskulárního systému.

Dysbióza naopak ​​vede k vývoji zánětlivých, autoimunitních i nádorových chorob.

Která onemocnění jsou spojována s narušením mikrobioty? 

Takových onemocnění je celá řada. Asociace s dysbiózou, narušením rovnovážného stavu mikrobioty, nemusí nutně znamenat, že změna v mikrobiomu je hlavní, či jedinou příčinou onemocnění. Většina onemocnění spojených s dysbiozou patří mezi multifaktoriální onemocnění, tj., mikrobiom je jedním z faktorů, které se na jejich vzniku nebo rozvoji podílí. 

S dysbiózou jsou asociována například nejrůznější onemocnění zažívacího traktu včetně některých nádorových onemocnění, Crohnovy choroby, ulcerózní kolitidy, skupiny onemocnění, které souhrnně označujeme jako IBD, tedy idiopatické střevní záněty, metabolický syndrom a diabetes 2. typu, onemocnění srdce a cév, např. ateroskleróza (kornatění tepen), onemocnění kůže včetně např. akne. Dále byly prokázány souvislosti s některými psychiatrickými diagnózami, např. s poruchami příjmu potravy, dysbióza může stát i za rozvojem nejrůznějších alergií. Dysbióza je také jednou z častých příčin onkologických onemocnění. 

Jak pečovat o mikrobiom?  

Na složení mikrobiomu má kromě genetických dispozic vliv hlavně složení stravy a  obecně životní styl. Je důležité dbát na vyváženou stravu a pestrou stravu, bohatou na vlákninu, jako je zelenina, ovoce, celozrnné obiloviny, luštěniny, ořechy a semínka. Velmi vhodná je také konzumace živých probiotických kultur obsažená v jogurtech a ostatních zakysaných mléčných výrobcích, ale také v kvašené zelenině jako je kysané zelí nebo stále populárnější kimchi. 

Naopak doslova zabijákem pestrého mikrobiomu je konzumace vysoce zpracovávaných potravin jako jsou uzeniny a obecně polotovary, jako jsou hotové pomazánky, saláty nebo předpřipravená hotová jídla. Pozor bychom měli dávat také na přiměřenou konzumaci jednoduchých cukrů. 

Na složení mikrobiomu má také vliv dostatek kvalitního spánku a přiměřená pohybová aktivita. 

Dalším faktorem, který negativně ovlivňuje složení mikrobiomu je léčba antibiotiky. K ní bychom měli sahat pouze v nezbytných případech a léčbu vždy doplnit probiotiky z lékárny. 

Co když už mám mikrobiom narušený? 

Samozřejmě i v tomto případě platí doporučení ohledně pestré a kvalitní stravy. Zároveň je vhodné doplnit do jídelníčku probiotika. Suplementace probiotiky by měla být dlouhodobá, minimálně v řádech měsíců. Na trhu je dost kvalitních přípravků od různých značek. Obecně platí, že čím více je přítomných bakteriálních kmenů, tím je přípravek vhodnější. Lidé se specifickými problémy a zvláště oslabenou imunitou by pak měli konzumovat jen probiotika s pečlivě otestovanými bakteriálními kmeny. 

Kdy probiotika z lékárny nestačí? 

U některých vážných onemocnění může dojít k závažnému poškození mikrobioty, na které běžná probiotika z lékárny už nestačí. Typickým případem jsou situace, kdy člověk prodělává několikatýdenní nebo několikaměsíční antibiotickou léčbu, která je pro mikrobiom destruktivní. V takovém případě už běžná, cílené nebo individualizovaná probiotika nemohou mikrobiom vrátit do původní rovnováhy. Transplantace vlastního zdravého mikrobiomu uschovaného v mikrobiomové bance však vytváří podmínky pro opětovné pomnožení původní mikrobioty.

Transplantace vlastního mikrobiomu 

Transplantace vlastního mikrobiomu je nejefektivnější a nejbezpečnější forma obnovy poškozené mikrobioty.

Metoda fekální transplantace je dnes běžně využívaný postup při léčbě střevního zánětu způsobeného bakterií Clostridium Difficile. V tomto případě, se běžně využívá živý mikrobiom od pečlivě vyšetřených, zdravých dárců. Rozšíření tohoto léčebného postupu na ostatní diagnózy zatím brání v zásadě dvě věci. 

Složení mikrobiomu je dáno geneticky a je u každého člověka stejně unikátní jako otisk prstu. Protože tato oblast je zatím poměrně neprobádaná, omezuje se aplikace mikrobiomu od dárce pouze na život ohrožující stavy. 

Druhý důvodem je tendence původního mikrobiomu postupně vytlačit mikrobiom dárce, což se děje na podkladě genetiky nebo autoimunních procesů. Jakákoliv suplementace by musela být dlouhodobá, ne-li trvalá. 

Obě tyto komplikace v případě transplantace zdravého vlastního mikrobiomu odpadají. 

Zcela jistě fekální transplantace není nic, co by člověk chtěl dobrovolně podstupovat. Proto usilovně vyvíjíme technologii, která počítá s namnožením probiotických bakterií a následnou přípravou autogenního probiotika. 

Mikrobiom v onkologii 

Je nepochybné, že dysbióza, narušení rovnovážného stavu mikrobioty, je jedním z faktorů, které přispívají k rozvoji nádorových onemocnění. Naopak zdravý střevní mikrobiom, který zajišťuje integritu střevní stěny a imunologický dozor může rozvoji nádorového onemocnění zabránit. Hraje tak podstatnou roli v primární onkologické prevenci. 

Složení mikrobioty ovlivňuje nejen vznik nádorového onemocnění, ale také progresi onemocnění a samotný průběh onkologické léčby. 

Ještě donedávna se problematika mikrobiomu v rámci onkologické léčby příliš neřešila. Bylo to proto, že dosavadní způsoby léčby mikrobiom buď míjely (hormonální léčba) nebo jej zcela zdevastovaly (chemoterapie). Průlomem je již několik let používaná, velmi efektivní a inovativní metoda, imunoterapie pomocí inhibitoru kontrolního bodu. Jde o cílenou léčbu, která přímo aktivuje imunitní systém, aby sám bojoval s nádorovými buňkami. 

Díky imunoterapii se i v oboru onkologie značně rozšířilo povědomí o mikrobiomu obecně. Více než dříve se zkoumá jaký vliv má složení mikrobiomu na samotný průběh léčby i následné zdravotní problémy, které léčbu ještě dále komplikují. Je nepochybné, že devastace mikrobiomu při chemoterapii už není přehlížena.